X – Přání smrti

 

        Začali kroužit nad Kanárskými ostrovy.

        "Jeho loď je schovaná na dně kousek od pobřeží." hlásil Persi. "Zřejmě na ní nikdo není."

        "A kde je kurva ten hajzl? Sonda ho ztratila, nebo co?"

        "No támhle pod útesem mají nějakou základnu, nebo co."

        "Nejdřív zničíme loď" plánoval Jören. "To budem muset zase pod vodu, protože nemáme střely. Mjölnir bude potřebovat opravdu důkladnou pauzu. A já asi taky"

 

        Mjölnir nejdřív zpomalil a přešel do visu, pak snížil výšku asi na dva metry nad hladinou a Jören vypnul motory. Loď sebou v mohutném šplíchnutí plácla o hladinu. Biometalická slitina tvořící povrch křídel a trupu se na několika místech prohnula dovnitř, aby se snížil vztlak a po zaplavení motorů se opět, tentokrát velmi pomalu, roztočila dmychadla.

 

        Mjölnir se vydal vstříc Setchiho lodi. Byla neosvětlená a opravdu to vypadalo, že na její palubě nikdo není. Oba bratři příliš neotáleli, přiblížili se na sto metrů a odpálili disruptor. Moře před Mjölnirem doslova explodovalo a když se trochu zvedly bubliny a zvířený písek odplavil proud, bylo jasné že lesuriotská loď našla místo svého posledního odpočinku.

 

        Pomalu stoupali k hladině, tam díky tomu že vstupy vzduchu pro atmosferické motory byly na horní straně trupu, začala dmychadla nasávat vzduch. Jören pomalu zvyšoval otáčky, až se motory zbavily veškeré vody. Ještě zvýšil tah a Mjölnir byl opět ve vzduchu.

 

        Teď bylo na čase vyhnat krysy z jejich nory. Protože velký disruptor byl lafetován pevně, nemohli zaútočit přímo z visu, ale alespoň z pomalého klesavého letu. Jören se tedy otočil do ploché zatáčky a přemýšlel, jakou energií by měl disruptor nabít. Proti nepřátelským lodím se obvykle používala nejvýše desetina jeho kapacity, což byl dobrý kompromis mezi výkonem a dobou nabíjení, ale při plném výkonu by byl schopný roztrhat na kusy i menší asteroid.

 

        "Myslíš že tak 50% je OK?" zeptal se Persiho.

        "Asi..." Nabíjení trvalo při plném výkonu reaktoru asi třicet sekund. Mjölnir se otočil k útoku. Základna byla situována pod nedalekými útesy a nebyla moc hluboko.

       

        Výstřel. Útesy přestaly existovat v rozmazaných šmouhách a celá zasažená oblast jako by se nadzvedla, roztříštila a poté propadla do mohutné prohlubně. Na úrovni linie stromů, kousek dál ve vnitrozemí se v oblaku prachu otevřel jakýsi poklop a začala z něj spěšně vyjíždět nějaká vozidla. Jören si přiblížil obraz.

        "S tím se tady moc neschovají a Španělé si je internujou sami až zjistěj co získali Švédi, Norové a Angláni. A támhle máme Setchiho... No není to ST8R na čem jede?"

        "Asi" odtušil Persi.

        "Vysaď mě s Huginn co nejblíž."

        "A víš co děláš? Je dost pravděpodobný, že na tom umí jezdit líp než ty."

        "Jo, to je dost pravděpodobný."

        "A myslíš že kdybyste si teď vyměnili místa, že by ti taky nabídl rovnej boj?"

        "Ne, znovu by použil disruptor" odpověděl klidně Jören "ale ty mě chápeš ne? Protože bys udělal to samý co já."

        "Asi" souhlasil Persi a připravil se Jörena vysadit.

 

        Dostupné silnice byly úzké a lemovány stromy, takže Huginn musela využít své, byť velmi omezené schopnosti létat. Jören si na ní sedl a vysunul malá křidélka, která měla v rychlosti hodně přes dvě stě kilometrů v hodině umožnit jakýs takýs let, spustil motor, který automaticky přešel do režimu v němž díky zvětšenému překrytí ventilů, vstřikování paliva do tlumičů a dmychadlu roztočenému do neuvěřitelných otáček fungoval, dalo by se říct jako reaktivní a vypadl z nákladového prostoru.

 

        „Kurvaaa, sem asi udělal chybu“ křičel do helmy svého lehkého skafandru, když zjistil, že v pro motorku tak nepřirozeném prostředí je pekelně řvoucí a ječící stroj takřka neovladatelný.

        „No, na tohle zjištění je dost pozdě“ suše konstatoval Persi a doporučil mu, aby si hrudníkem nalehl na nádrž, schoval hlavu za štítek a nevystrkoval ji ani o milimetr. Trochu to pomohlo. Persi mezitím laserovými zbraněmi pocuchal Setchiho doprovod, aby se snad nechtěl do duelu mísit.

 

        Jören poněkud nejistě přistál kousek za místem, kde Setchiho nedobrovolně opustili jeho soudruzi. Setchi určitě jel na ST8R. To byl vlastně lesuriotský protějšek Huginn. Bylo dost zvláštní že byl kratší, přestože Lesurioti jsou v průměru o něco vyšší než Isarňané, a také byl lehčí. Huginn ovšem byla silnější ve všech otáčkách.

 

        Všiml si ho. Setchi podřadil o dva stupně a rozbalil motor do otáček tak prudce, až Jören ucítil sladkou vůni nespáleného paliva. Silnice se nejdřív zvolna stáčela do vnitrozemí a on s hrůzou sledoval, že se mu zdá poněkud užší a užší, obzvlášť když se sto osumdesátkou propletli mezi několika auty.

 

        Co projede on, musím projet taky, opakoval si neustále, ale úplně jistý si tím nebyl. Jezdeckým stylem mu Setchi pochopitelně připomínal Suzanne a navíc byl ještě o poznání agresivnější. Sakra, sakra, klel když v jedné prudké levé zatáčce, do které nejdřív panicky brzdil, místo aby koukal do apexu chvíli očima zkoumal krajnici a málem vyletěl ven.

 

        Byl to ovšem zlomový okamžik. Jeho reflexy zafungovaly správně, levou rukou zatlačil na grip a pravou plynule otevřel plyn. Huginn se hbitě položila do tak ostrého úhlu že nevěřil že je to vůbec možné a s předním kolem téměř ve vzduchu vykouzlila tak úžasně zrychlující zatáčku, že dokonce získal zpátky skoro celou vzdálenost na Setchiho kterou zpackaným nájezdem do zatáčky ztratil. Zjištění, že narozdíl od své pětistovky se o adhezi moc starat nemusí mu dodalo sebedůvěry. Na další rovince rozmotal Huginn na plný plyn a vzdálenost mezi ním a Setchim zkrátil na polovinu.

 

        Pravá zatáčka. Čekal s bržděním až na poslední chvíli. Prudce na přední brzdu, zadek se zvedá. Pohled do apexu, zatáčka je relativně krátká. Podřadit, ještě jednou. Pravé zápěstí otevírá plyn a současně pravá noha silně tlačí na zadní brzdu, Huginn ostře zařve jako vzteklý leopard a brzdové kotouče se rozpalují do oranžova. Přední brzdu uvolnit, pohyb řídítky do leva, motorka padá na pravou stranu, zadní guma se zakusuje do asfaltu, noha přestává tlačit na zadní brzdu, stroj se zavlní jako pstruh vypuštěný na svobodu a jako by byl zavěšený na laně, utahuje zatáčku. Na konci zatáčky už je na dosah Setchiho koncovek.

 

        Setchi začíná být pod tlakem, ví že Jören jede na Suzannině mašině. Poznal by jí kdykoliv a kdekoliv. Snaží se využívat nižší hmotnosti SR8T i své vlastní a pokládá stroj do tak ostrých náklonů, které si Jören nemůže dovolit. Ten se na něj ovšem znovu zpravidla dotáhne na výjezdu a agresivním vysedáváním se mu čím dál víc daří držet krok i v samotných zatáčkách.

 

        Superpřilnavé adaptivní isarnské pneumatiky perfektně drží stopu a příliš je nerozhází ani trocha štěrku, na který si Setchi musí dávat velký pozor. Jören ale nemá nejmenší představu, jak ho dostat z motorky.

 

        Dlouhá rovinka. Obě mašiny extaticky řvou ve vysokých otáčkách a v mžiku překonávají třístovku. Silnější motor Huginn má šanci se konečně výrazněji projevit a oba stroje chvíli jedou bok po boku. Jören se snaží vysunout nohu a kopnout, ale přes odpor vzduchu se mu to nedaří.

 

        Nemá co ztratit a výhra ho už nezajímá. Tak teda na smrt! Zatáčí přímo do Setchiho a tlačí ho na svodidla. Následující zlomky sekundy viděl jako by se díval na zpomalený film.

 

        Setchiho motorka se pravou stranou dotkla svodidel právě v místě, kde začínala levá zatáčka v mírném svahu a trhnula sebou dopředu a doprava. Přední kolo se zaseklo o svodidla a motorka katapultovala Setchiho ze sedla a její vymrštěný zadek silně odstrčil Jörena s Huginn do leva. Ten se snažil zabalancovat, ale v zatáčce už neměl šanci. Raději naplno sešlápl brzdový pedál a položil to na levou stranu.

 

        Setchi mezitím přeletěl svodidla a jeho motorka se točila v divokých kotrmelcích. Huginn s Jörenem stále v sedle prorazila svodidla a v celkem stabilní poloze pokračovala do hustého porostu. Většinu nárazů absorbovala spodní část motorky, případně zafungoval skafandr a velká fyzická odolnost Isarňanů.

 

        Nakonec se i jeho motorka začala točit a zmizela mu z pod zadku. Proletěl korunami několika stromů a doufal, že se nezastaví o nějaký kmen. Klouzal se po břehu mělkého potoka a točil se v přemetech. Hlína, voda, stromy, nebe, kamení. Nakonec se zastavil na kamenitém dně.

 

        Chvíli trvalo, než se mu podařilo pohnout. Rychle se ohledal a s překvapením zjistil, že nemá nic zlomeného. O tom jaké měl štěstí, ovšem vypovídala prasklina na jeho helmě a roztříštěné hledí. Odhodil helmu a vydal se hledat Setchiho. Toho našel, jak se zvedá ze země nedaleko. Díky své lesuriotské houževnatosti to také ustál bez vážnějších zranění. Zahlédl ho a vztekle mrštil helmou o zem.

 

        „Už jsem si skoro myslel, že za mnou jede Suzanne“ řekl mu ironicky. „Ale opravdu jenom chvíli. Vy Isarňani držíte řídítka jak prase kost, kdo se na to má dívat. Jak se má Suzanne?“

        „Je mrtvá.“

        Setchi ztuhnul a zdálo se, že ho zpráva silně zasáhla.

        Jören vyslovil domněnku, kterou měl už dlouho na mysli: „Vy jste spolu kdysi chodili, že jo?“

        Setchi se díval strnulým pohledem někam za Jörena.

        „Jestli je před dvěma lety kdysi, tak ano. Miloval jsem jí a ty myslím taky. Vidíš, aspoň něco máme společného.“

        Jören přikývnul.

        „Jak se to stalo?“

        „Zachránila mi život při útoku na tu vaší blokádu a sama se ocitla moc blízko ascendalský jaderný střely. Nemohl jsem tomu zabránit.“

        „Bylo to rychlý?“

        „Ne.“

        Setchi svraštil obočí, oči zúžené do ostrých štěrbin.

        „Takže… to znamená, že teď jeden z nás zemře.“ Vytáhl z kapsy svůj skládací nůž a pomalu ho otvíral.

        „Jo“ souhlasil Jören a z pochvy integrované do páteřové ochrany skafandru vytáhnul svůj již Setchimu důvěrně známý armádní nůž „umře.“

 

        Stáli proti sobě, nože, jejichž špičky se téměř dotýkaly, v prodloužení natažených paží. Jören byl v nevýhodě, byl zvyklý být tím vyšším. Tím však byl momentálně Setchi. Výška postavy a délka paže je v boji na nože často rozhodující, alespoň že jeho armádní nůž je o pár centimetrů delší než Setchiho.

        „Tak já to s dovolením začnu, ať to máme za sebou“ řekl pomalu Setchi a bleskově seknul svým nožem po Jörenově ruce.

 

        Seratované ostří snadno prořízlo rukáv jeho skafandru a poranilo mu zápěstí. Při pohybu zpět se ovšem Jörenovi podařilo ostřím svého nože zasáhnout zápěstí Setchiho. Isarnský armádní nůž měl ostří hladké, ale jedovatě ostré. Setchi se vzepjal k dalšímu výpadu a zasáhl Jörena na prsou. Ten neváhal a sjel mu nožem po žebrech. Pak od sebe odskočili.

       

        Takhle bysme se mohli okrajovat, dokud oba nevykrvácíme, přemýšlel Jören. Naznačil výpad nožem přímo proti Setchimu, ale vyrazil proti němu celým svým tělem, jako při boxerském zápase. Během pohybu si přehodil v úchopu nůž, přitiskl jeho hřbet ke svému zápěstí. Setchi využil příležitosti a polechtal svým nožem Jörenova žebra.  On však zasáhl Setchiho na krku. Ozvalo se zaskřípění chrupavky. Setchi upustil nůž a zachroptěl. Chytil se za krk, ze kterého se mu řinula namodralá krev, zavrávoral a sesunul se na kolena. Chvíli setrvával v této pozici a zhroutil se. Jeho tělo sebou ještě několikrát zaškubalo.

 

        Fajn, to by bylo, jenže jak prokáže nadevší pochybnost že je po smrti? Zavolal Persimu, aby mu poslal sondu pro odběr vzorků s adresou doručení na Brutalovu loď a uřízl Setchimu hlavu. Vstal, upustil nůž a zavrávoral. Z nízkého porostu k němu vyskočila mohutná nazelenalá dredatá postava v něčem, co vypadalo jako síťované triko a uhodila ho dlaní do zad.

        „Dobrý lov!“

        Byl to Gromnorn. Jören se k němu otočil a vrazil mu jednu pěstí. Málem upadl a Gromnorn ho zachytil.

        „Debile!“ pronesl hlubokým hlasem se znatelným přízvukem.

        Zběžně ohledal Jörenova zranění a ta nejhorší mu provizorně zašil sponkovačkou. Gromnorni se sice s nikým nepaktovali a vlastně je zajímal jen lov a střádání sbírek trofejí, ale pro podobné zaujetí bojem se s Isarňany víceméně respektovali. I když to bylo asi spíš proto, že když se kdysi poprvé a naposled pokusili udělat si trofej z nějakého Isarňana, mělo to neblahé následky pro jejich flotilu i domovskou planetu a tím i jejich sbírky trofejí. Jakékoliv jejich setkání ovšem zpravidla začínalo rvačkou.

 

        Gromnorn zavolal svou vysílačkou na standardním isarnském kanálu, aby Persi se zařízením pro odběr vzorků poslal i raketový padák.