VIII – Zpátky na Zemi

 

 

        V nákladovém prostoru zbyla jedna mimoprostorová střela. Jören s Persim opatrně vymontovali bojovou hlavici a do vzniklého prostoru umístili schránku se Suzaniným tělem. Jören ručně zadal jako cíl souřadnice Re, hvězdy kolem které kroužila planeta Lesuriot. Utěšoval se myšlenkou, že její popel bude věčně poletovat planetární soustavou a udržovat v něm alespoň pocit její fyzické přítomnosti.

 

        Pak zapnul přehledové systémy Mjölniru. Pokud byl Mjölnir bez pohybu s vypnutými motory, které by byly zdrojem rušení, měly jeho sensory excelentní dosah a citlivost.

 

        „Jednu lesuriotskou loď vidím ve Sluneční soustavě a formaci asi třiceti menších lodí blížící se tam z druhé strany.“

        „Ten zmrd bude v tý ve Sluneční soustavě“ uvažoval Persi “Dostihnem ho dřív než se dostanou k němu ostatní?“

        „Určitou šanci má tak leda náš Mjölnir, když to rozpálím úplně na plno.“

        „Bojím se, že se budou chtít opevnit na Zemi.“

        „Jo... Kaji, Mio, připojte se ke stíhačkám našeho svazu. Já letím na toho mamrda!“

 

        Uvnitř plasmových motorů Mjölniru bylo opět zažehnuto termonukleární běsnění a on se s drtivým zrychlením vydal vstříc Sluneční soustavě. Při nejvyšším trvale udržitelném výkonu reaktoru mu cesta trvala jenom málo přes půl hodiny.

        „Kde je?“ ptal se Jören Persiho když se plně materializovali nedaleko Země v reálném časoprostoru.

        Persi projel indikátory přehledových systémů. „Viděl nás a vraci se do atmosféry. Ostatní lodi tu budou během dvaceti minut.“

        „Sakra! A naše lodě?“

        „Nejdřív za půl hodiny.“

        Jören natočil Mjölnir pro vstup do atmosféry a vypustil automatickou sondu, která se měla držet lodi ministerského předsedy. „Tak jo, spoj se s Olofssonem a řekni mu, ať se Flygvapnet připraví a dá echo RAF, je pravděpodobný že se budou chtít upíchnout v Británii.“

 

        Mjölnir se rychlostí téměř čtyři sta tisíc kilometrů v hodině vnořil do atmosféry země a začal proměnovat svou vysokou rychlost ve světlo a teplo.

 

        „Tyvole, kde je?“ ptal se Jören když nad doverským kanálem, kde byla zrovna hluboká noc,  pominulo největší tepelné namáhání a on neviděl lesuriotskou loď na svém přehledovém indikátoru. Persi projel několik holografických údajů. „Zpomaluje nad Západní Saharou, letí na... Kanárský ostrovy.“

        „Do hajzlu“ udeřil pěstí do palubní desky.

        „Letíme za ním?“

        „Ne“ odpověděl pomalu Jören a pokračoval v letu na Londýn. „Asi musíme udělat malou změnu plánu. Stejně tam nedoletíme včas abysme ho zastihli ve vzduchu a Suzanne asi měla důvod, proč chtěla abych zašel do její garáže. Jenže já nevím kde je, doufám že o tom údaje najdu v jejím bytě."

       

        Letěl k jejímu bytu, Persi převzal řízení a on seskočil na raketovém padáku do ulice. Odemkl si Suzaninýma klíčema a vyšel schody, které ho znovu zavedly na místo, které přineslo do jeho života tolik emocí. Odemkl dveře bytu a všechno na něj spadlo, až mu změkla kolena.

 

        Ucítil zbytky její vůně a do očí se mu draly slzy a nikdy si v životě nic nepřál tak moc, než aby se tu najednou objevila vedle něj. Došel k pracovnímu stolu a otevřel zásuvku. Byly tam nějaké technické průkazy, smlouva o pronájmu bytu a garáže, záložní klíče od Mini, evidentně klíč od garáže a také klíč od motorky a jedna startovací karta, jakou používají Isarňané. Zvláštní. Garáž byla podle Google Maps jenom pár desítek metrů za blokem. Vzal klíče včetně startovací karty a vydal se tam.

 

        Příslušné dveře našel snadno. Otevřel je, rozsvítil a chvíli zůstal překvapeně stát. Vpředu byla Suzuki GSX-R 750 současného modelového ročníku vyvedená v Suzaniných obvyklých černo – tmavomodro – purpurových barvách a za ním v celé své kráse černo - tmavě metalicky nachová Huginn.

 

        Huginn byla isarnská motorka a narozdíl od subkompaktních lodí uměla prakticky jenom jezdit. Ovšem jak! Sám dosud nenašel příležitost se na ní svézt, ale legenda jí předcházela. Byla vybavena přibližně litrovým šestiválcovým motorem s eliptickými písty a neuvěřitelně malým zdvihem a plynulým zátahem, o který se staral důmyslný malý kompresor. Necelých sto kilogramů vážící stroj dokázal v jakékoliv rychlosti doslova katapultovat vpřed s razancí malého jaderného výbuchu.

 

        Huginn vypadala vlastně trochu jako customizovaná Ninja nejasného modelového ročníku, nebo jiná pozemská supersportovní motorka, byla snad jen o něco delší než je u pozemských strojů obvyklé, ale jinak by asi nebylo na první pohled poznat že se jedná o mimozemský stroj. Takže měla k Isarně opravdu kladný vztah, pomyslel si, ale hned si uvědomil proč je vlastně tady.

 

        Jenže nevěděl co hledá, jak to vypadá a kde to má hledat. V garáži samotné toho moc být nemohlo, byla tam jediná skříň, ve které byla stará baterka, nabíječka, pár časopisů s motorkářskou tématikou a vzadu položené nějaké gumy a servisní stojany.

 

        Došel k Huginn, zasunul do příslušného slotu startovací kartu a otevřel přihrádku, která byla za nádrží. Byla tam modrofialová těžká koule, ve které poznal lesuriotské projekční zařízení. Pohladil kouli dlaní a zařízení začalo ožívat. Postavil jej na zem a před ním se zčistajasna objevila Suzanne. Přestože věděl moc dobře, že se jedná jen o holografickou projekci, krve by se v něm nedořezal.

 

        "Pokud si někdo tento hologram spustil, znamená to, že jsem selhala a jsem po smrti. Doufám že se k projekčnímu zařízení dostal Isarňan nebo Toburan, kteří by nám mohli pomoci, takže nejdřív trochu vyjasním, co se vlastně na Lesuriotu stalo.

 

        Jak víte, Lesuriot dlouho neměl globální vládu, takže  řada lidí, skupin a národů operovala zcela nezávisle, podobně jak je tomu v době míru na Toburu i Isarně, jenže narozdíl od těchto dvou světů my jsme se skoro nikdy nedokázali dohodnout na vojenských operacích ani v případě ohrožení, proto jsme se příliš neúčastnili konfliktů a přišlo nám že je to tak správné.

 

        Tvrdili jsme že jsme neutrální, i když to nebyla pravda, jedinými skutečně neutrálními planetmi v naší oblasti je asi prakticky jenom Gromnorn a Qwasanex. A Země ve své nevědomosti. V poslední Velké válce jsme se sice oficiálně neúčastnili žádných vojenských operací, ale naše rozvědka poskytovala Toburanům a Isarňanům informace a jednotlivé vojenské oddíly jim i pomáhaly. Také nálada ve společnosti byla nakloněna víc těmto spojencům, ovšem jen do doby než zpustošili planetu Areschloch a ty Areschlochany co na povrchu přežili, vrátili prakticky do doby kamenné.

 

        Nechci se přít o to, zda to bylo nevyhnutelné, ale u nás současný globální ministerský předseda Setchi vyvolal propagandistickou kampaní pocit, že to bylo nepřípustné a že je zde velké nebezpečí i pro Lesuriot. Vyvolal něco jako humanitární kampaň, když prosadil že Lesuriot musí poskytnout azyl každému Areschlochanovi, který o to požádá, dokonce pro ně posílal i dopravní lodi. Nakonec jich na Lesuriotu skončila skoro miliarda, což je opravdu hodně, když si uvědomíte, že nás jsou necelé dvě miliardy, a v zápětí se i díky jejich hlasům nechal zvolit prvním globálním předsedou vlády.

 

        Další už asi znáte. Ale teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Předpokládám, že se spojencům nepodařilo získat kódy ke štítům Lesuriotu, nebo se Setchiho stoupencům podařilo vyměnit počítače řídící jejich stanice. Prosím, pro všechno na světě, nesnažte se proniknout přes štíty jak je běžné při útočných akcích ze strany Isarny a Toburu.

 

        Vím že vaše lodi umí vyprodukovat, řekla bych až kataklizmatická množství energie a že by jste je nakonec prorazili. Jenže se strašlivým dopadem na naší atmosféru, jejíž stabilita je, jak víte poněkud křehká.

 

        Místo toho vám nabídnu informaci, kterou jsme se snažili utajit, protože odhaluje slabinu naší technologie. Existují jisté frekvence kterými můžete ochranné pole narušit i malou energií natolik, že dojde k přetížení většiny stanic, které jej emitují. Následný výbuch stanic je dle našich expertů pro životní prostředí akceptovatelný."

 

         Následovala hromada údajů, kterým nerozuměl, ale celou relaci nahrával na svůj komunikátor a poslal ho přes Mjölnir Brutalovi. Zprávu nadepsal "Pac a pusu", což bylo jejich smluvené tajné heslo pro zprávu nejvyšší důležitosti. Vědátoři si s tím snad poradí.