VI - Exploze

 

        Zatím co Jören vtipkoval a dával si cigáro s několika piloty Gripenů, přiřítil se Saab generála Magnuse Olofssona. Jören mu trochu křivdil, protože na dopravní předpisy tentokrát nehleděl. Vyskočil z auta a nechal běžet motor, aby dochladil turbo.

        „Nazdar Jörene, co se to sakra děje, můžeš mi to nějak vysvětlit? Už takhle máme s utajením práce nad hlavu a ty si sem přiletíš za bílého dne!“

        Rozčileně se rozhlédl kolem sebe a uvědomil si, že jsou kolem tři piloti. Ještě toho trochu.

        „A vy si koukejte jít po svejch nebo spláchnu vaše křidýlka do záchodu! Sakra Jörene, ty víš jaký teď máme starosti a ty se dokonce vybavuješ s pilotama!“

 

        Jören vrazil Magnusu Olofssonovi do ruky isarnské cigáro a konejšivě se mu za způsobený rozruch omluvil.

        „Vím, že máte starosti Magnusi. Vláda, nebo spíš to co se za vládu vydává, vám šlape na krk a dává vám najevo, že vás spíš trpí, než potřebujou, ale starosti máme všichni. Potřebuju u nás dole schovat pár našich lidí a tobě jako jedinýmu zástupci pozemskýho lidstva, kterýmu můžu plně důvěřovat předat varování. Víš, jsme znovu ve válce a může se stát, že bude do konfliktu zatažena i Země. A v tom případě budeme potřebovat vaší pomoc.“

        Generál Olofsson se zatvářil překvapeně.

        „Naší pomoc? Jak? Naše technologie je přece zaostalejší než vaše nebo jakýchkoliv vašich myslitelných nepřátel a naše světy přece dodržují úmluvu o neovlivňování se.“

        „Nepodceňuj vaší techniku“ odpověděl Jören. „Možná zatím neumíte cestovat rychleji než světlo, ale výkony vašich atmosférických letadel příliš za galaktickým průměrem nezaostávají. Tady“ podal mu flashku „jsou nějaké údaje o možných nepřátelských strojích ve formátu, který přečtete na vašich počítačích. Je tam taky pár slov o lodích našich a spojeneckých, aby nedošlo k nedorozumění.“

        Ale“ divil se Magnus Olofsson dál „ty myslíš, že by se nám dařilo proti nim úspěšně bojovat?“

        Jören vytáhl další paměť flash. „Lodi, o které se může jednat, jsou aerokosmoplány, tedy budou v atmosféře těžkopádnější a hůř ovladatelné než vaše Gripeny. Oni mají výhodu energetických štítů, ale na tomhle médiu máte návod jak modifikovat radary tak, aby periodickým opakováním určitých frekvencí činnost štítů narušily. Jistě že se to nepovede po každé, to ani nám, ale pokud ano, Mausery, Sidewindery a Amramy proti nim budou stejně účinné jako proti pozemským letadlům, to mi věř. No, a jestli se tu objeví, asi pro tebe nebude problém informace, co jsem ti dal rozšířit mezi ostatní letectva.“

        „Spolehni se. Potřebuješ teď něco?“

        „Ne, díky. Tady Kaj si tu jen vyzvedne rezervní loď a musíme hned letět. Na oběžné dráze na mě čekají kámoši a letíme do války.“

        Magnus Olofsson mu podal ruku. „Hodně štěstí.“

 

        Mezitím Kaj vyvezl z podzemí novou loď. Nepřestával jí srovnávat s tou svojí starou, až tím Jörenovi trochu lezl na nervy. Dali si spolu se Suzanne v kantýně oběd a připravili se ke startu. Kaj si také naložil tolik střel, že musel ke startu použít rozjezdovou dráhu.

 

        Suzanne naložila atmosférickým motorům plné forsáže a okamžitě po odlepení provedla výkrut.

        „Juhuuu, to je jízda!“

        V prudkém stoupání překonala rychlost zvuku a na hranici stratosféry už byla třikrát rychlejší než zvuk.

        „Dobře, sniž úhel stoupání na patnáct stupňů nad horizont a zrychli na Mach 4,5, automaticky by měly naběhnout plasmové motory. Tři… dva… jedna… teď!“

        Ze zádi stroje relativistickou rychlostí vyšlehla přehřátá plasma a zrychlení se prudce zvýšilo.

        „Tak jo, teď už to nech na autopilotovi, dovede nás k místu setkání na orbitě.“

 

        Setkali se na nízké oběžné dráze.

        „Jaké sneseš přetížení?“ zeptal se Jören Suzanne. Suzanne překvapeně pokrčila rameny. „Ptám se proto, že standardní zrychlení Mjölniru při průrazu nad ekvivalentní rychlost světla je 80G. Po dobu minimálně jedné minuty. A já nevím, jestli to vy Lesurioti snesete. Když jsem byl na expedici s Bastet, letěli jsme toburskou lodí a ta má jiný způsob průrazu než naše lodi. Můžu to snížit na tak 20G, ale jinak budeme mít problém s relativitou.“

        „20G asi snesu“ řekla pomalu Suzanne. „I když nejspíš omdlím…“

        „Fajn, jinak bys musela do stáze, což je…“

        „Poněkud nepohodlné?“

        „Spíš dost zdlouhavé pro nadcházející akci.“

        „A jaké jsme měli zrychlení, když se zažehly plasmové motory při letu mimo atmosféru?“ vyzvídala Suzanne.

        „Asi sedum G, proč?“

        „Myslela jsem, že jedu na plný plyn.“

        Jören se zasmál. „Jo, jenže v atmosféře obydlených planet můžeme používat z ekologických důvodů jenom přehřátou plasmu. Při průrazu z elektromagnetických smyček sloužících jako trysky vyletuje přímo termonukleárně hořící plasma.“

 

        Persi zaparkoval svůj WTF na kotvící bod vedle kokpitu a průlezem vstoupil na palubu Mjölniru.

        „Snese jen tak 20G“ řekl mu Jören a hlavou trhnul směrem k Suzanne.

        „No… tak to nesmíme ztratit ani minutu nebo to proserem.“

 

         Zatímco bionické mozky všech tří lodí prováděly propočty jednotlivých průrazů mimo Prostor, Jören pečlivě připoutával Suzanne ke křeslu v pilotní kabině. Zvláštní, říkal si, jakkoliv jsou Lesurioti houževnatí a flexibilnější než Isarňané, jisté věci je přeci jen činí zranitelnějšími. Zřejmě to souviselo s nižší gravitací jejich planety. Seřídil křeslo tak, aby v něm Suzanne ležela kolmo na působící přetížení s mírně pokrčenými koleny a pevně jí připoutal hlavu, aby jí během zrychlování nesklouzla ke straně. Oproti tomu sami Isarňané i při nominálním zrychlení seděli zpravidla v klasicky konfigurovaném křesle a hlavu si k opěrce neupevňovali.

        „Budeme muset nižší zrychlení kompenzovat přetížením cívek existenčních transformátorů, takže tu bude zvýšená radiace. Možná ti bude trochu špatně, ale nemělo by to být nic tak hrozného.“

 

        Rekordmany ve schopnosti snášet přetížení byli Toburané. V těsném závěsu s Areschlochany. Celkem logicky, protože gravitace jejich planet byla téměř dvojnásobná oproti pozemské nebo isarnské. Kupodivu lodi Toburanů ani Areschlochanů při průrazu nad rychlost světla takové zrychlení jako isarnské nevyžadovaly.

 

        Odpočet začal. Cílovou oblastí bylo místo vzdálené asi půl světelné hodiny od středu blokády. Bylo to dost blízko. Až se plně materializují v reálném časoprostoru, budou mít víc jak desetinovou rychlost světla. Ve stejném okamžiku by měl začít spojenecký útok na blokádu na druhé straně.

 

        Silné kovové zadunění oznámilo přechod reaktoru Mjölniru na pohotovostní režim. Z křídel se vysunuly chladící žaluzie a ve snaze udržet na uzdě energii, kterou produkoval, se pomalu rozpalovaly do běla. Start! Zřetelný otřes typický pro prudkou změnu výkonu motorů oznámil otevírání pekelné brány, a to doslova. Kaskáda událostí, která byla spuštěna hluboko uvnitř pohonné sekce, nezadržitelně směřovala k průniku lodi mimo reálný časoprostor, do místa nezměrného a věčného chaosu, do místa, kde neexistuje ani samotná podstata bytí.

 

        Uvnitř plasmových motorů bylo zažehnuto termonukleární inferno, ze smyček gigantického magnetického pole začala vzad tryskat termonukleárně hořící plasma. Zrychlení bylo okamžité a konzistentní jako skála. Dvě minuty se nic jiného nedělo, to už ovšem byla Suzanne v bezvědomí.

 

        Když loď dosáhla alespoň zlomku rychlosti světla, ožily cívky existenčních transformátorů. Nejdřív začaly téměř nepostřehnutelně bzučet, ale jak sbíraly čím dál víc harmonických časoprostorových rezonancí, jejich zvuk se sléval do jakéhosi kosmického, vše prostupujícího akordu a na subelementární úrovni vnášely řád do oscilací základního stavebního materiálu lodi i posádky mezi stavem bytí a nebytí.

 

        Pocit přetížení začal slábnout, ale ekvivalentní rychlost lodi, která se periodicky vyskytovala mimo Čas i Prostor exponenciálně vzrůstala.        Reaktor vytržený z tíživých okovů jsoucna chrlil do cívek existenčních transformátorů zcela nepředstavitelná kvanta energie a ty během mimoprostorových skoků v bublině reality udržovaly informaci o stavu a tvaru lodi i posádky.

 

        Během dalších několika minut dosáhli cestovní rychlosti, která třicet tisíc násobně převyšovala rychlost světla. Přetížení se ustálilo na hodnotě zhruba odpovídající tíži na povrchu Isarny, což bylo jen o něco málo méně než na povrchu Země. Toho bylo dosaženo součinností existenčních transformátorů a tlumičů reality. Tlumiče reality vychylují během návratů do Prostoru relativistický úhel pohledu takovým způsobem, aby rychlost lodi zůstala zdánlivě podsvětelnou. Navenek se fenomenální rychlost projevovala jen všudypřítomnou rezonancí Prostoru, v jejíž amplitudě se chvěla každá základní stavební součást lodi i posádky. Také jako by všechno mělo znatelně větší setrvačnost.

 

        Suzanne pomalu přišla k sobě a začala zvracet. Jören se rychle odpoutal, uvolnil jí popruhy a konejšil jí.

        „Vydrž Suzy. Radiace už se blíží normálu, příště ti dám radši těžký skafandr, už je to dobrý?“ Starostlivě jí otíral zvratky z tváře a kombinézy.         Persi mu jí pomohl zvednout a sundat kombinézu. Dali jí protiradiační infůzi a ona se začala cítit lépe.

        Persi vrtěl hlavou.

        „Ty sis nikdy nečetl manuál k lodi? No já se na něj taky podíval až teď. Je výslovně zakázaný zrychlovat nad rychlost světla s Lesurioty pokud nejsou ve stázi nebo aspoň v těžkým skafandru s magnetickou ochranou! Pozemšťany nebo Ascendaly nesmíme vozit vůbec, neměli by šanci to přežít.“

 

        Jören se omluvně díval na Suzanne, která pomalu získávala zpátky svou barvu.

        „Nedám ti moc času k oddechu, za hodinu budem brzdit. Stejné podmínky.“

        Suzanne se protáhla.

        „To zvládnu, zkusím to s tím skafandrem.“

       

        Uprostřed cesty odpálil Jören dvě mimoprostorové střely. Každou na jiný konec blokády.

        „Aspoň nám neusnou nudou, než se tam objevíme.“ Pak otevřel kanál pro komunikaci s Miem a Kajem.

        „No a my se musíme domluvit na provedení útoku. Mjölnir vystřelí kanonem KCX v hyper modu na největší nepřátelskou loď v dosahu, což bude jedna z areschlochských bitevních lodí, kterým Lesurioti poskytli azyl. Bude mohutně bráněná, takže ostatní budou muset odvádět pozornost. Původně jsem měl za to, že v Mjölniru zůstane Suzanne a já si vezmu Gésero, ale…“

        „Ani těžkej skafandr by jí během nabíjení a střelby neudržel na živu. I ty sám si asi nableješ do helmy…“ doplnil ho Persi rozvážně.

 

        Jören se snažil, aby následující věty zněly přesvědčivě.

        „Takže Gésero si vezme Suzanne a ty bejku“ otočil se k Persimu “mi na ní dáš pozor. Hlavně žádný kraviny, Mjölnir má pevnou konstrukci a několik přímých zásahů snese i bez deflektorů, který během střelby, jak víte, nebudu moct použít. Takže za mě zbytečně nebudete ve zranitelnějších lodích nastavovat krk a budete se držet v dostatečný vzdálenosti od perimetru vedení palby. Vaším úkolem je spíš malý lodi rozehnat, aby se nepřekrývaly s cílem.“ Důležitě se rozhlédl a očima těkal ze Suzanne na Persiho a zpátky. „Je to jasný hlavně vám dvěma?“

        „Jasný bejku, spolehni se.“

 

        Začali brzdit. Suzanne byla tentokrát v těžkém skafandru a Jören s Persim si ho už rovnou vzali taky. Proletěli místem, kde explodovala jedna z mimoprostorových raket a podle trosek které míjeli, alespoň něco musela zasáhnout. Zpomalili na přibližně desetinu rychlosti světla a rychle se otočili zpátky do směru letu. Persi se Suzanne se vydali ke svým subkompaktům a odpojili se od Mjölniru.

        „Systémy zaměřily cíl, teď to přijde!“

       

        Menší lodi se zapletly s nepřátelskými stíhačkami.

        „Tumáš ty zmrde!“

        „Naser si!“

        „Sežer tohle!“

        „Protřepat, pochcípat!“

        „Tohle ti pročistí játra!“

        „Spíš rozčísne ne?“

        „Tak stůj ty zmrdaná buzno, ať ti to tam můžu šoupnout!“

        „Sakra, ten je dobrej, ale je čas udělat pá pá..“

        „Běž si hrát někam jinam!“ ozývalo se do vysílačky. Do toho občas nějaká tlumená nadávka lesuriotská.

 

        Jören by se býval byl radši pustil do křížku se stíhačkami, úděl palebné platformy mu moc nevyhovoval. Otevřel konformní úložiště střel a vysunul svůj arzenál vražedné brutality. Počítač zaměřil cíle a rakety jedna po druhé opustily závěsy. Pak se začal blížit dostřelu superzbraně.

       

        Nabíjení. Reaktor hlasitě přešel na pulsní režim, při kterém mohl díky vstřikování tekutého iridia krátkodobě podat extrémní výkon. Na palubní desce se rozsvítil generální poplach energetického systému, protože záplava energie, kterou teď reaktor pumpoval do transformátorů, byla zcela mimo rozsah měření. Vyrovnávací systém zahučel jako kotel pod tlakem a existenční transformátory začaly vydávat skřípavý zvuk. Jören zřetelně pociťoval gravitační sílu přitahující ho k jádru lodi. Zdálo se mu, že výhled potemněl a čelní štítek je křivější, než byl před chvíli. Natáhl před sebe ruku a i ta mu připadala křivá. Skřípavý zvuk transformátorů přešel do nesnesitelně hlasitého hučení, z reaktoru se ozývaly tupé rány, celým trupem rezonovalo praskání a skřípění a žaluzie chladičů rozpálené do běla začaly jiskřit a místy se tavit.

 

        Cíl v nominálním dosahu. Stiskem palce odpálil zbraň. Ohlušující kovový úder, jako by o sebe uhodily dva jako světy těžké ocelové ingoty, loď se otřásla zasažená rázovou vlnou, rozezvonila se jako kovadlina po dopadu kladiva a prostor se naplnil sytě modrým zábleskem přicházejícím jakoby odnikud nebo odevšad. Udělalo se mu špatně, snažil se ze všech sil nenablít si do helmy, ale nakonec se mu to nepovedlo.

 

        Okamžitě zahájil úhybný manévr s maximálním přetížením, ale v tom projektil dopadl na cíl. Další modrý záblesk. A pak v krátkém sledu několik dalších. To spojenecké síly zaútočily na druhé straně. Zrychlení Mjölniru začalo uvadat. Uvědomil si, že je skoro bez energie, úhybný manévr se mu podařilo začít jen díky remanenci v cívkách transformátorů. Sakra, udeřil dlaní do tlačítka restartu reaktoru a zažehnul pomocnou chemickou raketu. Doufal že se vyhne troskám a bude alespoň trochu schopen manévrovat, čekal na obnovení činnosti reaktoru.

 

        Odhodil prázdné raketnice a otevřel zbraňové šachty vespod lodi, ale neměl dost energie ani pro všechny přehledové systémy, několik trosek zabubnovalo o trup.

 

        Varování o blížící se ascendalské střele s jadernou hlavicí, která ho zaměřila. Zatnul zuby a natočil Mjölnir k raketě spodní částí. Štíty, kurva, štíty! Přišla informace, že uskupení nepřátelských lodí kapituluje, ale raketa se pořád blížila!

 

        Reaktor se pomalu rozbíhal a na přehledovém indikátoru viděl Suazanino GXRS, jak letí k raketě a v nebezpečné blízkosti zahajuje palbu. V těsném závěsu jí byl Persi.

        „Proboha Suzanne neútoč! Za chvíli mám štíty!“

 

        Exploze.