IX – Letecký souboj

 

        Jören nastartoval Huginn a vyjel s ní před garáž. Už teď temné dunění ozývající se z tlumičů dávalo jasně na vědomí, že tady končí veškerá legrace. Zatímco zamykal garáž, zavolal svému bratrovi, aby ho vyzvedl na dálnici za městem a ihned se rozjel.

 

        Nejdřív trochu zahříval motor a pak podřadil a pořádně za to vzal. Šestiválcový motor vyletěl do otáček a z koncovek výfuků se ozval zvuk způsobující husí kůži a mrazení v zádech i těm, kterým motorky nic neříkají. Jören překvapeně vlál za řídítkami a tak trochu nechápal, jak je možné s takovým zrychlením udržet přední kolo na silnici. Ale líbilo se mu to.

 

        Během chvíle jel hodně přes dvě stě kilometrů v hodině a byl na téměř prázdné dálnici. Persi ho našel, spustil z nákladového prostoru Mjölniru šikmou rampu a jakmile na ní vjel, kola Huginn objalo silové pole a nákladový prostor se zase zavřel. Jören došel do kokpitu.

        "Co chceš s tím krámem dělat?" ptal se Persi se záměrně ironickým pohledem. Vyznával totiž trochu jiný typ a stejně jako na Zemi i na Isarně se  příznivci různých typů z principu přátelsky špičkovali.

        "Může se hodit. Třeba na Kanárech. Kde je lesuriotská patrola?"

        "Právě vstoupili do atmosféry a míří, pokud to Mjölnir spočítal správně na Shatlandy."

        "Mjölnir to vždycky spočítá správně" pohladil palubní desku. "Tak jo, letíme tam! Tohle nejsou tak malý lodě, bude asi lepší když mi budeš dál dělat operátora než kdyby ses proti nim pustil v atmosféře v subkompaktu."

        "Asi" souhlasil Persi.

 

        Nad Shatlandy dorazili právě když formace lesuriotských lodí snížila svou rychlost pod rychlost zvuku. V okolí už bylo skoro dvě stě Gripenů, sto norských F-16 a z jihu se supercruisem blížila velká formace Typhoonů. Inu, britská byrokracie, i když to mají nejblíž, jsou tu poslední.

 

        Na frekvenci Flygvapnet se ozval generál Olofsson.

        "To koukáš, co se mi podařilo shromáždit!"

"Jo" odpověděl Jören "sám jsem tomu moc nevěřil. Teď počkejte chvilku, budu je kontaktovat."

 

        Jören vyladil kanál, který obvykle používají Lesurioti a vyzval formaci lodí, aby zajistila zbraně a přistála. Členové posádek se poté mohou účastnit mírových jednání. Odpovědí mu bylo vypálení několika střel. Persi se je snažil sestřelit, ale nakonec to schytal jeden Typhoon, dvě F-16 a jeden Gripen.

 

        "Tak jo, na ně!" zakřičel Jören do vysílačky na univerzální pozemské letecké frekvenci.

        Sám použil radiolokátor Mjölniru k oslabení štítů nepřátelských lodí a vypustil skoro všechny střely co mu zbývaly. Z větší blízkosti poté pálil z disruptoru. Pozemské stíhačky nezůstaly pozadu. Všechny Gripeny a Typhoony se zbavily Amramů.

 

        Poměrně sevřená formace lesuriotských lodí neměla příliš velké šance vyhnout se lavině střel. Pět lodí bylo zničeno a další byly poškozeny a zbytek se rozdělil na dvojice a trojice a začal prchat všemi směry.

 

        "Snažte se všichni vydržet s nima v boji aspoň tak deset, patnáct minut, pak tu budou naše a toburský stíhačky!" snažil se Jören motivovat Pozemšťany. Bohužel si neuvědomil, že vést desetiminutový aktivní letecký boj je pro pozemská letadla nejzažší hranice možného, takže až taková vzpruha to zas nebyla.

 

        Olofssonovy Gripeny se zavěsily za jednotlivé prchající mimozemské stroje jako vosy a nakonec je díky své přesile, lepší manévrovatelnosti a schopnosti je zbavit ochrany štítů začaly zdolávat, ale brzy jim začalo chybět palivo. Pozadu nezůstávali ani norští piloti, ale hlavně piloti RAF ve svých Typhoonech, kteří měli nejen výhodu více paliva, ale i větší počet střel.

 

        Jören se vydal stíhat nejvzdálenější dvě skupiny dohromady šesti lodí. Měl už jen pět střel s krátkým doletem, ty odpálil a jednu loď sestřelil a dvě poškodil natolik, že se z boje stáhly a musely se pokusit někde nouzově přistát.

 

        Přiblížil se k další lodi dostatečně blízko pro použití disruptoru, ale její pilot nebyl žádný začátečník a dobře využíval schopností své lodi třídy Vistet a provedl prudký manévr, který se Jörenovi s těžkým Mjölnirem jen obtížně kopíroval.

 

        Vistet znamenalo v nejpoužívanějším lesuriotském jazyce sen. A ta loď skutečně vypadala jako sen, ale hodně horečnatý. Zatímco Mjölnir byl sice celkem i ladný a jeho design byl až účelově minimalistický a vypadal tak trochu jako to, co by vzniklo kdyby nechali v noci o samotě Gripen a experimentální hypersonické letadlo NASA, tak Vistet nesnesl s ničím pozemským srovnání. Lesurioti šli na všechno jinak, tradičně poněkud složitěji než Isarňané. Důležité pro daný moment ovšem bylo, že v klasickém boji jeden na jednoho na krátkou vzdálenost a bez raket, si oba stroje byly zcela rovnocenými soupeři. Vistet byl o něco hbitější, zatímco Mjölnir měl na své straně víc hrubé síly.

       

        Jören si uvědomil, že se mu dovnitř zatáčky Vistetu zatočit nepodaří. Zaklel, provedl půlvýkrut na druhou stranu a s plnými forsážemi se odpoutal v kolmém stoupání. Další půlvýkrut, prudký zvrat, až se mu zatmělo před očima a odpálil disruptor.

 

        Příliš brzo. Ničivá energie zbraně protivníka jen lehce lízla a nenapáchala moc škod. Přitáhl řízení na doraz a stiskl spoušť kanonu KCX, tentokrát pochopitelně v klasickém režimu. Ten byl spřažen s autopilotem, takže Mjölnir sám provedl opravu střelby a ve vhodný okamžik spustil palbu.

 

        Během dlouhé dvousekundové dávky opustila hlaveň skoro stovka patnáctikilových průrazných a vysoce explozivních střel úsťovou rychlostí téměř tři tisíce metru za sekundu. Vysoce explozivní střely v místech dopadu potrhaly potah z titanové slitiny jako papír, roztříštily nádrže a způsobily požár. Průrazné střely pronikaly až dovnitř trupu, kde svou ohromnou kinetickou energií vytrhávaly kusy přepážek i nosníků. Vistet přestal manévrovat. Jören se znovu odpoutal a chtěl loď dorazit disruptorem, ale seznal že ta má dost. Začínala se rozpadat a posádka, tedy ti členové kteří měli to štěstí že přežili zásah kanonem KCX, jí právě opouštěli.

 

        Začal se poohlížet po další oběti, ale zbylé lesuriotské lodi se vzdávaly. Do atmosféry Země se totiž vnořilo asi dvě stě isarnských a toburských stíhaček. Ve vzduchu přežilo deset lesuriotských lodí a ty se nyní nechávaly bez odporu eskortovat pozemskými letadly. Lesurioti patrně soudili, že pro ně bude přijatelnější nechat se internovat Pozemšťany než Toburany a Isarňany a Jören proti tomu vlastně  nic neměl. Nebude trvat dlouho, přemýšlel, a Země bude umět létat ke hvězdám. A kdo ví, třeba se Pozemšťané stanou plnohodnotným partnerem v Galaktické radě, kde by je viděl rozhodně radši než malé slizké Ascendaly, kteří zásadně chodí s odhalenou hnědofialovou prdelí. Pozemská letectva si beze slova vzdávající se lodi rozdělila. Gripeny, za kterými přiletěla tankovací letadla a nějaké posily si odvedly tři, Norové také tři a zyblé čtyři si eskortovaly britské Typhoony.

 

        Na oběžnou dráhu Země dorazila i Brutalova velitelská loď.

        "Tak co, kde ho máš?" volal Jörenovi na soukromé lince.

        "Dej mi pár hodin, letím si pro něj!"

        Brutal se zamračil. "Ale pospěš si, moc by nám to pomohlo. Jak jsem ti říkal, je na Lesuriotu převrat. Ti mírumilovní Lesurioti co jim tak ležel na srdci úděl Areschlochanů se rozdělili na dvě skupiny. Jedni se opravdu hodně nasrali a začali areschlochanský cizáky vyvražďovat a druzí jsou zatím věrní minsterskýmu předsedovi a snažej se je chránit prej ve jménu lásky, pravdy a pluralismu.

        Tu tvoji zprávu jsme dekódovali, ale má to ten problém že na orbitě mezi štítama, je pět areschlochských bitevních lodí, který teď můžou provýst ledacos, proto je vlastně teď nikdo nechce vypínat. Nejdřív se je budem snažit přesvědčit aby se vzdali dobrovolně, ale to bude lepší když  už  bude Setchi po zaklepání koulema. Nebo to prorazíme podle návodu Suzanne, ale to tam chci mít dost lodí, aby mohly Areschlochanský bitevníky okamžitě po rozpadu pole zničit. Snad jsou dost daleko od atmosféry, aby šel použít ten váš KCX, ale chvíli potrvá než se vás tam shromáždí dost."

 

        Jören si povzdychl. On byl už každopádně z obliga, co se střelby ze superzbraně týče, protože ta vlastně překonávala technické limity lodi a po výstřelu byla předepsána kompletní údržba. Tu sice samoopravovací systémy dokázaly z větší části provést samy, ale loď musela být několik dní v klidu. Už jen to, že letěl nadsvětelnou rychlostí ihned po střelbě byl dost velký risk. Také on sám by se měl dekontaminovat.

 

        "Deme na to" odvysílal a nejvyšší povolenou rychlostí v atmosféře se vydali ke Kanárským ostrovům.