IV – Záchranná operace

 

        Prospali větší část dalšího dne. Když vstali, připravil ke snídani pravá isarnské míchaná vajíčka a silný čaj. Suzanne se na něj úkosem podívala.     „Hmm, tohle je opravdu dobrý. Řekla bych tak o 1000% lepší než to víno.“ 

       

        Jören jen zavrčel a pokračoval v konzumaci své porce. Neměl úplně dobrou náladu, protože se mu zdály divné sny. Zase se mu i přes Suzanninu přítomnost, která snad už zcela překryla pocit ztráty, zdálo o Anneh.

       

        Ozvalo se pípnutí a rozsvítil se příchozí hovor.

        „Příjem.“

        „Čau zmrde“ promluvil Mio.

        „Nazdar čůráku!“ neskrýval Jören své nadšení.

        „Právě přistáváme na tvým dvorku, tak snad nás NSSDT skreje.“

 

        Jören se rychle začal oblékat a Suzanne ho zvědavě následovala. Před stodolou stál Miův kosmoplán a on z něj právě vystupoval a Persi si vedle svého WTF sundával přilbu. Jören se k nim rozběhl a oba objal.

 

        „Ani nevíte, jak rád vás vidím, vy buzeranti!“

        „No my tebe taky, bejku“ řekl Persi.

        Oba se trochu překvapeně a zároveň zvědavě podívali na Suzanne, která právě vyšla ven.

        „To je Suzanne“ vysvětloval Jören a v krátkosti jim nastínil, co se zatím na Zemi přihodilo.

        „Tak ty prej na Zemi jezdíš na motorce“ vzal Persi Suzanne za rameno a začal vyzvídat, na čem jezdí a kde. Persi si sám občas zaletěl na Zemi zajezdit, protože dokonalé silnice na Isarně někdy začnou prostě nudit. Po očku sledoval Jörena.

        „A už si viděla jezdit jeho? Jezdí jako prase, že jo?“

        „Počkej vole, ta patří ke mně“ přijal Jören hru.

        „No ale teď si s ní povídám já, ty se podívej, co ti přivez strejda Mio.“

 

        Mio se zašklebil a otevřel nákladový prostor. Z něj se pak spustila nejnovější verze subkompaktní lodi GSRX v modrobílé barvě s několika oranžovými doplňky. Jören neměl slov. 

        „To ste unesli někoho z admirality a tohle požadovali jako výkupný nebo ste to ukradli přímo z výrobní linky?“

        Tuhle loď si přál ze všech nejvíc a navíc byla vyvedena v jeho osobních bojových barvách. Nedovedl si představit, že by mu ji admirálové „přiklepli“ dobrovolně, protože s admiralitou neměl už nějakou dobu ty nejvřelejší vztahy.

        „Ale ne“ Mio se zubil od ucha k uchu a tvářil se jako blbec, protože jemu samému připadalo, že se tak tváří Jören     „admirálové se tak trochu chytli za prdel, když uznali, že tě poslali velet operaci, pro kterou ti nedali žádný podklady, a udělalo na ně dojem, že si zůstal na Zemi, abys zjistil, kde je zajatá posádka.“

 

        Mezitím se přišli podívat i Persi se Suzanne.

        „No tak na co čekáš? Dojdi si pro skafandr a dej jí pořádně na prdel!“ řekl Persi a pak se otočil k Suzanne.

        „A ty si ho vem taky, budem se koukat, jak mu to nejde a smát se mu.“

       

        Za chvíli byli zpátky. Miovi se zatím podařilo zajet kosmoplánem do stodoly. To ovšem nejdřív musel vyjet ven se Scammellem, který nejezdil už snad deset let. Nakonec jeho motor nahodil v epické záplavě bílého dýmu. Kosmoplán třídy Sjöf se tam vešel jen tak tak, Mjölnir by se tam nevešel vůbec, proto ho Jören schoval do moře.

 

        Jören si spolu se Suzanne „Gésero“ nejdřív prohlížel. Vypadalo jako přikrčený predátor připravený ke skoku. Bezpaprsková skládací kola, agresivní sání do motoru, vpředu baterie senzorů a dvě laserové zbraně, dole vedle difuzoru motoru disruptor. Nebylo pochyb, k čemu byl stroj stvořen. Ale nejúžasnější byl malý čtyřkomorový reaktor, kterým byla loď vybavena. Byl umístěn přímo v difuzoru motoru a tvořil s ním jeden celek a byl schopen krátkodobě podat skoro stejný výkon jako reaktor, který poháněl jeho Mjölnir.

       

        Suzanne si zvědavě prohlížela bezpaprsková kola a už se chystala do prázdna, kde u jí známých strojů byly paprsky strčit ruku. Persi jí zadržel.       „To nedoporučuju. Je tam poměrně silný stojatý pole. Sice ti to neublíží, ale příjemný to není.“

 

        Jören se seznámil s řízením a provedli s Persim i několik bojových manévrů a GXRS si vyzkoušela také Suzanne, ale brzy se museli vrátit na základnu. Jednak nechtěli pokoušet štěstí, že je dosud nikdo nezachytil a hlavně museli udělat plán na osvobození zajatců.

 

        „Máme dost velkou výhodu, kterou musíme využít“ připomenul zpátky ve Studnici pod stodolou Jören fakt, že Suzanne byla zajata a tedy ví alespoň přibližně, jak to tam vypadá. Požádal jí, aby do detailu popsala, jak nepřátelská základna vypadá.

 

        Suzanne se tvářila soustředěně a rozrušeně. Nevědomky mávala levou dlaní a mluvila poněkud přerývaně.

        „Dobře, dobře, snad si vzpomenu. Tedy vchod pod tou šachtou z ulice není tak hluboký, zdaleka ne jako tahle základna. Řekla bych tak nejvýš dvacet metrů a naproti jsem viděla starý tunel metra.“ Jören začal na terminálu hledat staré mapy londýnského metra. „Vchodové dveře jsou maskované a otevírají se, pokud jsem viděla jen zevnitř nebo přes jejich komunikátor. Za dveřmi je strážní místnost, ale neviděla jsem, že by tam někdo byl. Následuje chodba, podél které jsou dvě místnosti s vězni, jedna větší asi velící místnost a v ní je několik dveří asi k ubikacím. „

 

        „Kolik je tam Areschlochanů a Lesuriotů?“ zeptal se Persi.

        „No viděla jsem dva Lesurioty, včetně předsedy vlády, tři Areschlochany a jednoho Ascendala, ale to se může asi dost měnit, víte že se tu pohybujou jejich lodi.“

        „No, od včerejška se to asi moc nezměnilo“ řekl Jören „žádná loď nepřiletěla, ani neodletěla. Leda by vyvinuli lepší maskování nebo by to byly subkompaktní lodi.“

        "Taky může část z nich být rozptýlená v pozemské populaci, vždyť sama Suzanne tak dlouho žila" namítl Mio.

        "Dobře, berme tedy jako fakt, že nevíme, kolik jich tam dole bude" navrhnul Persi "stejně nemám tušení, jak se tam chceme dostat."

        "Mám plán" mrknul okem Jören. Ostatní se zatvářili stylem jako "Tak to nám ho teda vyndej!" Jören začal vykládat.

 

        „Na útok z lodí můžeme zapomenout, takže se musíme soustředit na tato fakta: Víme, že základna alespoň zčásti využívá původní infrastruktury. Patří tam nějaký starý tunel a zapomenutý poklop na chodníku. Základna je, podle toho co viděla Suzanne poměrně malá, a dá se tedy předpokládat, že využívají i jiné místní sítě, jako například stoku. Shodou okolností tam jedna je. Do ní můžeme proniknout minitransportérem, kam se provrtáme z toho starýho tunelu. Do transportéru se vejdeme tři. Jeho radar celkem spolehlivě najde odpad z jejich hajzlíku, takže se tam budem moct snad nepozorovaně prolomit. Minitransportér dopravíme na místo, kde se dostane do tunelu na Scammellu a ten pak bude čekat na signál nad poklopem, který ve vhodný moment pomocí disruptoru prorazí a všechny nás vyzvedne. Osvobozené zajatce naložíme do přistaveného autobusu a odjedem. Minitransportér pak provede autodestrukci, čímž zničí stopy i po základně.“

 

        Persi obdivně zabručel.

        „To je skvělej plán. Jenže má bohužel dva závažné nedostatky. Když budeme tři v minitransportéru a dejme tomu že Suzanne bude řídit Scammell, i když nevím jak, protože by to byla docela fuška i pro tebe, kdo přijede s Autobusem? A ty chceš opravdu odbouchnout tu základnu uprostřed Londýna? Jako dobrý, kdyby se jednalo o naší základnu, chápu že bysme mohli říct, že řízeným odstřelem vyvoláme jen dojem sesuvu půdy bez vlivu na bezpečnost okolí, ale ty nevíš, co oni tam můžou mít za vybavení. Taky bys mohl vyvraždit půlku Londýna!“

        „No jo“ souhlasil Jören „základnu teda nevodbouchnem a minitransportér vyzvednem nahoru manipulátorem spolu s náma. Nad náma může automaticky hlídkovat Miova loď.“

        „Lepší“ pochválil ho Persi „ale furt ti chybí jeden člověk. Vím, že tu je na základně nějakej android, ale tomu bych nesvěřil ani otevření plechovky kakaa. I kdyby byla bez víčka.“

        „Psal jsem Anneh.“

        „Tak já volám Brianu Coleovi“ mávl rukou Persi.

        „Za hodinu je tady“ oznámil, když dovolal. Vrhnul na Jörena nechápavý výraz: „Ale ona ti neodpověděla, viď?“

 

        Suzanne chtěla vědět, kdo je Anneh.

        „Jedna Isarňanka“ zavrčel Persi „a to je vlastně všechno co chceš vědět.“

 

        Brian Cole byl jedním ze dvou Pozemšťanů, kteří o dartmoorské základně věděli.  Isarňané pochopitelně nemohli důvěřovat jen tak někomu, hledali člověka, který ztratil důvěru lidské společnosti na Zemi, ale nikoliv z takových důvodů, aby mu nemohli důvěřovat sami. Brian Cole byl velšský zoofil. A krom prznění ovcí se staral o okolí stodoly maskující základnu, uměl ledacos opravit, řídil traktor i kamion a měl nedaleko malou farmu. Ovčí. Věděl, že má co dělat s mimozemšťany, ale i kdyby si třeba byl v knajpě pustil hubu na špacír, stejně by mu nikdo nevěřil. 

 

        Byl čas na přípravu. Z komory vyvezli minitransportér, modrý autobus Leyland SuperViking a disruptor, který upevnili na mechanickou paži, tedy manipulátor s vrátkem, na návěsu Scammellu. Jören ukázal Suzanne, jak se ovládá autobus. Sám to moc neuměl, takže si musela z větší části poradit sama, ale byl přesvědčen, že to rychle zvládne.

 

        Ozbrojili se útočnými puškami NasraThor vz. 87, které na základně byly. Zbraň bylo možno použít jako klasický fazer, ovšem podstatně výkonnější než byla Jörenova osobní pistole, nebo mohla elektromagneticky s ohromnou úsťovou rychlostí vystřelovat projektily ráže přibližně sedum milimetrů. Na sebe natáhli taktické zbroje, které by měly odolat klasickým kulkám a v omezené míře i energetickým zbraním.

 

        Začínalo se šeřit. Právě nakládali minitransportér na návěs Scammellu, když ve své dodávce dorazil Brian Cole. V rychlosti mu nastínili plán. Ve skutečnosti mu nedali moc na vybranou, ale nezdálo se, že by s tím měl zásadní problém.

 

        „Pojedeš za mnou, ano?“ odchytla ho Suzanne za rameno, než se nasoukal do kabiny Scammellu.

 

        Brian se s leknutím otočil a zaklonil hlavu. Byla o hlavu vyšší než on. Polknul a měl pocit nepříjemného mrazení v zádech. Instinktivně udělal krok vzad a opřel se zády o nárazník. Lesurioti, obzvlášť ženy leckdy působí na Pozemšťany znepokojivým dojmem, protože některé jejich vizuální znaky nebo možná pohyby jim mohou připadat zlověstné, či snad dokonce evokovat přítomnost blíže nedefinovatelného zla. Zkrátka, to co snad v Big Red mohlo působit jako žádoucí, určitě nenašlo moc pochopení u prostého venkovského prznitele ovcí.

        „Jasně“ řekl rychle a vyskočil do kabiny. Sakra, kde tuhle vyhrabali, mumlal si pro sebe. Úplně sem měl pocit, že na mě šáhla zubatá…

 

        Jören s Persim a Miem si nastoupili do autobusu. Suzanne zavřela dveře a konvoj o dvou dopravních prostředcích se dal do pohybu.

        „Nemůžu uvěřit, že sem se k něčemu takovýmu nechal přemluvit“ vrčel Mio, zatímco se maskovali.

        „Myslíš, že já sem z toho odvázanej?“ odpověděl mu Jören „prdel mám sevřenou, že bys mi do ní nevrazil vořezanou tužku!“

        Persi na ně vrhnul vyčítavý pohled.

        „Tak až se vybrečíte, radši si zkontrolujte vybavení.“

 

        Suzanne koukala strnule před sebe na cestu a mechanicky, ale precizně řídila. Jen občas mrkla do zrcátka, jestli jí Brian Cole s těžkým Scammellem stačí.

 

        Dojeli k Hillingdonu, kde se trojice Isarňanů rozloučila se svým neisarnským doprovodem a přemístila se do minitransportéru. Ten byl skutečně malý. Asi metr vysoký, metr a půl široký a pět metrů dlouhý. Měl tři housenkovité články, přičemž každý článek byl vybaven pásovým podvozkem dole i nahoře. V přední, klínovitě se zužující části byl umístěn speciální disruptor, který před ním uměl v přesně ohraničeném kruhu změnit strukturu hmoty takovým způsobem, že následně zaujala mnohonásobně menší objem a tedy vytvořit tunel, kterým se pak minitransportér pohyboval jako krtek. Problém byl ovšem ten, že pohyb pod zemí nebyl rozhodně rychlý ani snadný a byl energeticky velmi náročný. Suzanne počkala, než se prolomí pod zem a odjela spolu s Brianem směrem ke zrušené hillingdonské stanici.

 

        Minitransportér se úspěšně prokrtkoval až do stoky pod nepřátelskou základnu a Jören provedl radarový sken.

        „Mají tu tři odpady. Jeden asi bude do kuchyně a druhý k hajzlíku v jejich ubikacích a třetí, ten blíž ke vchodu bude záchod ve vězení. Můžeme si hodit mincí, protože nepoznám co je z kuchyně a co je hajzl v jejich ubikacích.“

        Persi jen netrpělivě zavrtěl hlavou a s cvaknutím překontroloval nabití své pušky.

        „Tak jeden vyber, já jsem ready!“

       

         Jören tedy zvedl přední část minitransportéru skoro kolmo nahoru a aktivoval disruptor. Před ním začal vznikat otvor, ze kterého se sypal na molekulární úrovni rozdrcený materiál. Minitransportér vklouznul do otvoru a pomalu postupoval vpřed. Za nedlouho dorazili ke stěně základny.

        „OK Mio, vysuň sondu.“

 

        Sonda se protáhla odpadem a vynořila se ze záchodové mísy. Nikdo tam nebyl. Mio se snažil vyladit zvukovou citlivost sondy, přičemž se mu podařilo zachytit tento rozhovor vedený zcela evidentně mezi Areschlochanem a Isarňanem:

 

        „Tyvole já ti totálně mrdám na tvůj subprostorovej vysílač. Jo, uměl bych ho upravit tak, aby ses dovolal až na Areschloch, stačí přepolarizovat cívky, ale mrdám na tebe!“

       

        „To je Kaj“ málem se všichni váleli smíchy.

 

        „Ale…“ snažil se ho přesvědčovat Areschlochan „mělo by to pro tebe a tvoje druhy nějaký výhody, přemejšlej o tom!“

        „Já ti seru na tvoje výhody, nechápu jak takovou sračku můžeš vůbec vypustit z tý tvojí smradlavý držky. A stejně tu dlouho nebudem, přijdou si pro nás a vám rozkopou koule.“

        „Tak se na to podívej alespoň z mýho pohledu. Naše planeta byla zpustošená vašema a toburskýma Savagema a já tam mám zbytek rodiny a...“

        „Vodveď mě zpátky do cely ty kreténe, ty seš tak blbej až to bolí i mě…“

 

        Persi byl už netrpělivý.

        „Tak dělej, proraz to!“

        Jören odpálil disruptor. Předpokládal ovšem, že stěny základny budou o něco odolnější, takže nastavil příliš velký výkon a neprorazil jenom vnější stěnu, ale i stěnu naproti. Najednou koukal do řídící místnosti, kde byl Kaj s Areschlochanem. Protože byl disruptor nastaven na tvrdé materiály, utrpěli oba jen drobná zranění.

        „Kluci, já jsem to asi docela dost posral“ omlouval se Jören.

        „Ale ne, to je v pohodě, vjeď tam!“ uklidňoval ho Persi.

 

        Mezitím si Kaj uvědomil, co se stalo, srazil Areschlochana k zemi a kopl ho vší silou do mozku, což vzhledem k jejich tělesné stavbě znamenalo zároveň i do koulí, až ztratil vědomí. Jören zaparkoval minitransportér uprostřed místnosti a všichni tři z něj vyskákali.

        „Kde sou další?“ zakřičeli všichni jednohlasně na Kaje.

        „Za těma čtyřma dveřma!“ Persi mu hodil rezervní pušku.

        „Ke dveřím a pak počítám do pěti!“

 

        „Pět!“ Vtrhli do ubikací. Všechno se seběhlo hodně rychle.

 

        Na Persiho se jeden Areschlochan pokusil vytáhnout zbraň, tudíž došlo k nevyhnutelnému. Vymaloval stěny ubikace barvou Areschlochanova mozku. Jören bez větších problémů odzbrojil jednoho Areschlochana s Lesuriotem, kteří spolu evidentně sdíleli pokoj a Kaj zpacifikoval jednoho Ascendala. Nejzábavnější to měl asi Mio, který překvapil souložící lesuriotský pár. Byl to přes zranění, které mu způsobil Jören sám předseda vlády.

 

        „Co s nima kurva ale teď jako uděláme?“ vznesl Jören dotaz na detail, který jaksi podcenili.

        „Já bych je sejmul“ navrhnul Kaj „Sou tak blbý, že by to byl jen akt milosrdenství.“ Během řeči se na ně díval skrz mířidla své útočné pušky. Pokud byli zajatci prve poněkud vyvedení z konceptu, tak nyní znervózněli ještě víc.

        „To by šlo“ souhlasil Jören. „Ale možná bych je přece jen radši ubytoval u nás na základně. Nikdy nevíš, kdy se můžou hodit. A tamten s tou rozbitou hubou je sám lesuriotskej předseda vlády.“

        Persi souhlasil.

        „Tak slyšeli ste plán B? Nastavit ruce a nechat se spoutat nebo se vrátíme k plánu A!“

 

        Když Jören poutal Lesuriotku konstatoval, že i když má pro ně slabost, jsou mezi nimi značné rozdíly. Tahle byla dokonce o něco vyšší než on a měla na rozdíl od Suzanne takový zvláštní sveřepý výraz a tvrdé, jakoby urputné linie kolem úst a chladné zelené oči jako kočka.

 

        „Tak hošové“ Jören se zarazil v řeči „a dámo. Teď nám otevřete klec s našima ptáčkama a pak i dveře ven. Myslím, že to bude příjemnější řešení pro nás asi úplně všechny, co vy na to?“

 

        Lesuriotka naštvaně kývla.

        „Ať tu trapnost máme za sebou“ zaprskala. Jören volal Suzanne, aby neprorážela poklop.

 

        Ve vězení byla pětičlenná posádka Slaniina Transportéru i desetičlenný tým výzkumné stanice složený ze šesti Isarňanů a čtyř Toburanů. Vzadu byl kdosi spoutaný koženými řemeny a s černou latexovou maskou na hlavě.

        „A doprdele“ zhrozil se Jören. „Voni vás mučili?“

        „Nás ne, jenom Smutsena. Trval na tom.“ Vysvětloval Kaj. „Vlastně měli tady s tímhle Areschlochanem takový pěkný vztah vybudovaný na vzájemné nedůvěře.“

        Lesuriotka s odporem vrtěla hlavou. „Trapné. Trapné a nechutné.“

 

        Vyjeli nahoru.

        „Khenuth!“ vykřikla Suzanne překvapeně, když spatřila zajatou Lesuriotku.

        „Ty jí znáš?“ divil se Jören.

        „Jo, byla se mnou v radě ochrany planety.“

        Předseda vlády se zachechtal. „Tak vidíte, už máme skoro všechny kódy my!“

        „Tím hůř pro nás všechny,“ vmetla mu do tváře Suzanne. „Myslíš že Areschloch neměl ochranný štít?“

 

        Po cestě zpátky k základně všichni mlčeli. Věděli, že Isarna a Tobur formují své útočné svazy k prolomení blokády a že se schyluje k něčemu velkému.

 

        Ticho přerušil výstřel z fazeru. Předseda vlády využil své lesuriotské houževnatosti, vyvlékl se z pout a zmocnil se někým nedbale položené pušky. Než kdokoliv stačil zareagovat, odstřelil dveře a vyskočil do tmy. Suzanne prudce zabrzdila, až do autobusu zezadu narazil Brian Cole se Scammellem. Jören se sebral z podlahy a rychle zhodnotil situaci.

        „Jeď dál Suzanne, to nemá moc cenu!“

        „Ale teď podle Scammellu vědí o naší stodole“ namítal Persi.

        „Jestli máš chuť ho teď tam venku honit, tak prosím. Já ne,“ připomněl mu, že Lesurioti se ve tmě pohybují lépe než Isarňané nebo Toburani. „No pokud se nám podaří prolomit blokádu, tak je mu to na prd.“ Pokrčil rameny. „A pokud ne, bude to asi stejně už dost jedno zase nám.“